Lisel,
za prvé bych si uvědomila, že jsem dobrá, že to zvládám. Ona to není samozřejmost, spousta opuštěných žen nezvládá a spadnou do sebedestrukce a nenávisti a zášti, což je dokonce i pochopitelné, ale zničující.

Pokud jsi rozvod ustála a jen tě rozhodila jejich dovolená, tudíž jakýsi nový stav, nová zkušenost, je to dobré. Fakt jo...příští dovolenou už zvládneš dobře. A že už možná další idylická společná (s novou paní) ani být nemusí.... Možná jí bude stačit ta jedna, kdy zjistí, že tatínek běhá kolem dětí a ne kolem ní, zvláš´t jestli ony jsou ještě malé.
A bývalému třeba dojde, že ta zelenější tráva je v běžném život stejně zelené, nebo s ještě větším plevelem, než byla ta doma.

Nevím, jak dlouho spolu oni dva jsou, ale rozčarování často přichází tak po dvou letech, kdy hormony a zamilovanost opadne a najednou se to rozestře v celé své realitě...a dobrá půlka chlapů by se nejraději vrátila domů . Někteří o tom mluví otevřeně, někteří jen potichounku, nebo na to jen o samotě myslí...

Teď to vypadá, že jsou šťastní a spokojení...za rok může být situace naprosto jiná. Ty už můžeš mít novou lásku - takovou čistší, ez pachuti "zrady"...a zaslouženou.
A děti nejsou hloupé, ony vědí, kdo z rodičů "zradil" a kdo je jejich jistotou...uvnitř to vědí. I ti chlapi, co děti a manželky opustili pro jinou z valné většiny vědí, že selhali...a s tím se nežije dobře.
To, že to nahlas nepřiznají, neznamená, že si to nepřipouštějí.

Mám kolem sebe docela dost rozpadlých manželství a - někdy si ten člověk samozřejmě výrazně polepšil, protože měl doma satórii/satórijáka nebo osobu s nějakou velkou osobní charakterovou vadu, nebo ti dva byli nekompatibilní, ale to je tak 15-20%, mým odhadem. Ti si jakoby polepšili...ti druzí, co se rozvedli z jakéhosi rozmaru, spokojeni nejsou...muži i ženy - protože jestli hledali dokonalost, tak hledali marně, nic takového není .