Moje extchýně taky trpěla pocitem, že ví všechno nejlíp, že jen ona má vždy pravdu, mě nikdy moc nemusela. Nemělo cenu se s ní hádat, takže jsem jí radši vše odkývala, aby byl klid, ale v duchu jsem si myslela svoje a děti vychovávala podle sebe. Já to ale mám jednodušší v tom, že moje extchýně mi do výchovy pouze mluvila, o vnuky nejevila zájem ani když jsme bydleli v jednom domě a dělila nás pouze tři patra. Co jsme se odstěhovali (a to už budou 3 roky) ani jednou si na vnuky nevzpomněla.