Mě měla mamka ve 35 letech dlouho po prvních dvou a tehdy jsem měla široko daleko nejstarší maminku. A ona často vyjadřovala obavu, aby mě "stihli dovychovat", měla tím na mysli dovést alespoň do dospělosti. Nikdy jsem nepoznala své dědečky, jednu babičku jen v předškolním věku, takže jsem měla jen jednu babičku a to ještě hodně daleko a prarodiče mi tedy hodně chyběli....

No a obavy mé maminky nebyly liché, i když jsem měla děti na dnešní dobu brzy, tak táta už je ani nestihl poznat všechny a i tu první zažil až po mrtvici, ze které se už nikdy pořádně nezvpamatoval. No a mamka si nejmladší vnouče užila rok, holky si mého tatínka nepamatují a maminku jen ty tři starší a to ještě hodně málo.

Takže i kvůli tomu jsem ráda, že to vyšlo, jak bylo v plánu.

První dítě beru jako ideál do 28 let, OK ještě do těch 30, poslední ideálně do 35, maximálně do 38, i když vím, že spousta žen je spokojených jako matky miminek i po čtyřicítce....ale ono je to prostě smutné, když pak děti nemají prarodiče nebo ti už jsou příliš staří, než aby se jim taky mohli aktivně věnovat...a i to umírání vlastních rodičů je přirozenější v době, kdy vlastní děti odchází z domu a ne když se rodí .