Marfuš,
k čemu ti byla její láska, když jsi ji necítila?
To je právě ono - pro tvojí mámu byla láska něco jinýho než pro tebe. Měla/má tě ráda, ale má jiný způsob vyjadřování citů než ty. A jak to chceš u dospělýho člověka změnit? Tím, že na tom budeš "makat"? A bude ti pak příjemný vědět, že to ten dotyčný dělá jen proto, aby ti vyhověl, ale nejde mu to od srdce?
Já třeba nestojím o to, aby se kvůli mně někdo přemáhal a moc by se mi nelíbilo, kdyby to chtěl někdo ode mne.
Člověka mám buď rád takového, jaký je a akceptuju ho takového, jaký je, nebo mám výhrady, ale to je pak jen a jen můj problém, jak s tím naložím. Čekat, že kvůli mně se bude někdo nějak přemáhat v zásadních věcech je podle mne špatně. Nemluvím o tom, že se přemůže a dojde s košem nebo na nákup, ty praktické věci jsou v podstatě vždy věcí kompromisu, ale o tom základním nastavení.