V tomhle souhlasím s Limai.
Každý prarodič přeci nemusí být schopen věnovat se aktivně dětem celé dny, třeba to nedělal ani s vlastními dětmi jako rodič. Každý holt není ten typ.
Já jsem např. absolutně milovala svou babičku, která se mnou žádné "blbiny" nedělala a nijak speciálně se mi nevěnovala, ani mi nekupovala žádné hračky, prostě si dělala svoji práci a se mnou si při tom povídala, ledacos mi ukazovala a já jsem si mezi tím všelijak "krámovala" v jejím bytě, který pro mě byl atraktivní už jen tím, že to tam bylo jiné, než doma, a zabavila jsem se sama.
Ale já jsem byla skromné dítě s velkou fantazií, kterému by na půl dne klidně stačil ten kyblík dřevěných kostek.
Myslím, že je v pořádku a naopak i přínosné, když je každý prarodič jiný, dítě pozná různé přístupy.