Přidat odpověď
No právě. Mám dojem, že tchyně ani jí nějak nepřirostla k srdci a že na ní hledá mouchy. A možná to i trošku (třebaže nevědomky) přenáší na děti.
Moje babičky byly obě nejbáječnější babičky na světě. Bližší mi byla ta, co bydlela 3 minuty od nás, ta, co většinu doby, co jsme tam byly, šila, vařila, prala, okopávala. U toho si s námi povídala, zpívala nám nebo tam jenom tak byla. Druhá babička se nám věnovala víc, když jsme k ní jezdily na prázdniny, bydlela už na bytě, takže nemusela okopávat, poklízet zvířectvo..., prostě jen navařila a jinak nám dělala zábavu, protože díky nám zahnala nudu. Milovala jsem ji, vztah jsem k ní neměla tak blízký, protože se k ní nedalo několikrát denně zaběhnout, muselo se k ní jezdit, takže se to dalo jen s asistencí rodičů.
Předchozí