U nás teda dobrý, dětem je 6 a 9, obě babičky oblíbené, i když jedna pravda fakt akčnější (tj opravdu má připravený program co podniknou, co by děti bavilo, ať je to vykopávání brambor nebo výlet na kole na zmrzlinu), je ochotná program upravit kdyby se náhodou netrefila do nálady, ale i děti mírně popostrčit aby udělaly co je potřeba (pomohly jí s přípravou jídla např). Funguje i děda, jednak ho "naprogramuje" babička, ale sám taky chce, především se synem (s dcerou to malinko začíná chvilkama drhnout, jak jde slečna do puberty, a on dceru nikdy neměl).
Moje mamka se taky snaží, jen je trochu víc vidět jak očekává, že se děti taky zabaví samy (což celkem zvládají, ne že ne), ale taky očekává perfektní poslušnost (nás jako děti měla vycepované, za cenu mlácení teda). No a tak si občas vyslechnu jak zlobily, když si pro děti přijedu. A táta coby děda funguje hlavně pokud jde o vycházky a event čtení či kreslení, jinak chce taky svůj klid a taky chce mít tu vojenskou disciplínu (což nefunguje, takže mi to taky vysvětluje jak ty děti nemám vychované). Prostě ač jsou oboje rodiče věkově stejně, tak naši jsou mnohem víc zvyklí na svůj klídeček a tichoučko, a děti tam jsou sice vítané, ale zároveň rušivý element. Dávam je tam stejně , dětem to neuškodí a naši se aspoň trochu přibližujou reálu (občas mamku schválně vytáhnu i s nějakou jinou kamarádkou s dětmi, aby viděla, že ty moje zas taaak nevychované nejsou :-D).