Každé dítě je jiné. Já mám tři a každé usínalo jinak. Vždycky jsem byla proti uspávání, říkala jsem si, dítě se "dá spát" (nebo usne), když potřebuje, a hlavně proti uspávání na rukách. Tříkilové miminko si zvykne, a kdo se má potom tahat s desetikilovým. Do uspávání nepočítám kojení před spaním, to považuju za ideální stav, když dítě při kojení usne. První dítě spalo půl roku v postýlce, toho jsme asi i na rukách uspávali - v noci, z čistého sobectví, protože nás často za čtvrt hodinu uspávání odměnil i hodinou a půl spánku . Jenže je často problém to usnulé dítě položit, a pak to úplně přestalo fungovat, pomohlo až noční odstavení. Kolem roku a čtvrt nastala zvláštní, úžasná situace v denním spaní, nejen že se vrátil do své postýlky. To jsme řekli třeba "J., jsi unavený, nechtěl by sis vzít dudlíka a jít si lehnout?" A šel, dokonce se i sám přikryl! . Druhé bylo hodně nošené, takže to si schruplo vyloženě vždy, když potřebovalo, v manduce. Večer usínalo při kojení nebo jsem s ním prostě ležela, až neuslo (v naší posteli spalo do 3 a půl). Se třetím je to podobné až na to, že co máme zahradu, spí ve dne nejčastěji venku v kočárku. Takže jsem přehodnotila zásadu "neuspávat" a třeba s ním těch 10 minut po zahradě jezdím, aby usnulo, přecejen spousta věcí se dělá lépe bez batolete v nosítku.

Co bych ti poradila? Asi pořídit nosítko, pokud ho nemáš, a když je dítě ospalé, dát ho tam. Až usne tvrdě, případně položit, a nebo pokud ti to nevadí, nechat ho tam spát celou dobu. Večer - záleží, jestli kojíš, jestli jste oba s partnerem ochotni vzít si mimino do postele. Ve vaší blízkosti by mělo spát lépe. Ale taky můžete udělat tohle všechno, a problém může být někde jinde, třeba má zrovna růstový spurt, rostou mu zoubky, cokoliv...