Jak čtu tvůj příspěvek - vybavil se mi zážitek z dětství. Babička jezdívala ke své dceři, mé tětě vždy na delší dobu. Po dobu její nepřítomnosti měl klíče můj tatínek a chodil jí zalévat kytky.. Pamatuji, že mívala na dveřích nějaké speciální zámky.. Maminka to nikdy nekomentovala před námi dětmi, ale v hlavě mi zůstalo, jak babička jednou přišla k nám domů (po návratu od dcery) na návštěvu a začala nám doslova vizitýrovat byt, počítat maminkce peřiny a polštáře.. Mamince to bylo strašně trapné, na návštěvy k ní jsem pak chodívala jen s tatínkem, maminka měla vždycky nějakou práci.. cítila jsem to napětí mezi ní a tchýní..

Proč to píšu - babička se nakonec do té léčebny dostala.. došlo ke změně jejího zdravotního stavu ze dne na den, doslova se dostala mimo realitu - a hospitalizace byla nutností.. Už se z toho nikdy nedostala.. jezdívali jsme za ní pravidelně na návštěvu, ale nazývala mě jménem mé starší sestřenice, pletla si tatínka a jeho bratra, měla utkvělé představy, že jí nechtějí nechat telefonovat s dcerou..
Prostě to stejně skončilo hospitalizací. U nikoho jiného v rodině se nic takového neprojevilo.