Hlasuju pro to, aby měl starší syn svůj pokoj.

Náš tříleťák v bytě taky ještě svůj pokoj nemá, spí v ložnici, kde má i skříňky s oblečením (bývalý přebalovák), hračky má v obýváku a z části v bráchově pokoji - hraje si v něm vesměs ale jen, když tam nevlastní brácha není nebo když je velký brácha ochotný si s ním hrát .
Sám v pokoji si ještě moc nevyhraje, stejně si hraje převážně v obýváku.

V budoucnu bude mít pokoj v průchozí hale (největší místnosti, která se ale nedá nějak oddělit, takže velký brácha by tam neměl už potřebné soukromí), velkému nevlastnímu bráchovi na jeho pokoj sahat nebudeme, chceme, aby tam měl stále pocit domova a svého místa, a ne že jezdí k tátovi na návštěvy.

Takže já bych ještě prozatím udělala v jedné místnosti ložnici se spaním pro malou holku, pokoj pro velkého bráchu, v obýváku obývák a dětskou hernu pro malou. Jako pokoj pro velkého bráchu bych zvolila tu nejmenší místnost, aby jim nebylo líto 100% nevyužitého prostoru.

Do budoucna bych zvážila větší byt, příp. nějaké stavební úpravy, aby se z toho daly udělat dva dětské pokoje a ložnice.