Vokounku, nedělám ze školy bubáka. Neříkám, že se jinakost netrpí nikomu, nebo není naopak někdy oceňována. Opravdu jsou i fajn třídní kolektivy, a jak říkáš na prvním stupni hlavně hooodně záleží především na učitelce. Na druhém stupni už téměř nic "neřeším", jde mi o ten začátek, první roky školy. Kdo nemá přiměřené tempo, je pro učitelku při klasické frontální výuce problém, a jako takový ho řeší tím, že se naží pomalejší popohnat a rychlejší musí čekat. To je realita, ne bubák. Přitom v práci si pak pomalejší buď najde působiště, kde to nevadí, nebo holt využívá pracovní dobu lépe, jak rychlejší kolegové, a rychlejší nemusí čekat. Hodně to zjednodušuji, ale pořád je to tom, že ve třídě je 30 vrstevníků, u kterých škola předpokládá zhruba stejnou rychlost a výkon, na to je nastavena. Způsobem výuky, hodnocením...

Nejde mi tolik o to, že děti ne/jsou ve třídním kolektivu. Většina to ve zdraví přežije (obojí). Jde mi o to (ve shodě s původním tématem diskuze), zda ten socializační prvek školy (na prvním stupni) je natolik významný a vhodný pro budoucí život, aby převážil pozitiva domácí školy. A tu si nejsem jistá, a zdejší argumenty mě zatím nepřesvědčily