jen tak, já to prostě beru jinak - moje děti jsou u někoho, ten se jim věnuje, platí jim jídlo, bere je na výlety.... prostě by mi bylo blbé nedat nějakým způsobem najevo, že si toho vážím. Samozřejmě, že poděkuji a považuji za automatické, že až rodiče budou potřebovat nějakou pomoc, tak pomůžu. Třeba mamka moc nepeče, tak pokaždé, když moji rodiče přijedou, tak mám připravený plech buchet, který miluje můj taťka. Já zase vím, že když jsem u rodičů delší dobu, tak určitě někdy mamka upeče kuře s nádivkou, které pro změnu miluju já. A nepřepočítáváme. Jen mám pocit, že říct "děkuji" je trochu málo, tak se snažím dát i jinak na vědomí, že si vážím a oceňuji, co pro vnoučata dělají.