Maryl, co na to rict. Je to proste tak, ze clovek nemuze zit nad sve moznosti, financni i psychicke. Je na Vas uvazit, jestli by to druhe jakztakz slo zvladnout, nebo nechcete jeste vice utahovat opasky.
Ja (resp. my) jsem kvuli druhemu diteti prodala dum, abych s nim mohla byt doma. Tenkrat mi prislo nemyslitelne, aby sel do jesli. Platili jsme najem tady a splatky v CR. Ale to je extrem. Tenkrat jsem to tak citila, pokud by k tomu melo dojit ted, nevim, jestli bych to udelala znovu, ale nelituji. To jsou ty zivotni cesty.
Ted mame tri deti, mame rozjetou adopci, ale ja nejak uz citim, ze uz nemam takovou kuraz a silu jako pred 5-ti lety, kdyz jsme se do toho pustili. Mame to podobne jako ty - adopce by nas stala jeste vice sil a po financni strance by na to padla taky vetsina uspor. Takze se ted sice vezeme timto smerem, ale zaciname pochybovat, jestli to uz neni moc. Je to muj celozivotni sen, ale nevim, jak dopadne. Clovek se zase nesmi zruinovat, at po psychicke ci po materialni strance.
takze babo rad...musis se ridit podle toho, co citis v hloubi sebe same.