Skoro bych řekl komunismus - každému podle jeho potřeb. Ale ty děti se mi celkově nějak trochu vymykají, mě nějak míjí přístup typu já/on si pořídil děti, vidím rád jakékoli děti, i když ty svoje mám nejradši. A nemám rád děti proto, že jsou roztomiloučký a dá se a ně dělat ťuťu ňuňu, prostě rád vidím, vnímám obnovu generací. Lidský život je trochu jako běh ročních období, děti jsou pro mě trochu jako příchod jara (a to mám odmala nejradši podzim).