Nečetla jsem diskuzi, ale také připojím alternativní názor na Vojtovku. I když asi trochu jiný.
Cvičím 8 let s prvorozenou, 18m s druhorozenou. Prvorozená měla problémy, byla extrémní nedonošenec. Cvičím s ní dál protože má lehce vadné držení těla (asi jako 90% dětí) a já nechci, aby ji v dospělosti bolely záda, aby měla postoj s vyvaleným břuchem a shrbenými rameny, aby měla nožky do X, spadlou klenbu... Má za sebou první třídu - to jak se změní grafomotorika (uvolní se ruka, zlepší se úchop...) po zacvičení bys musela vidět na vlastní oči. O vlivu Vojtovky na koncentraci na propojování hemisfér... to by bylo na dlouho. Vojtovka pomohla i s logo problémem, existují reflexní zony, které uvolňují a zlepšují zapojení a koordinaci orofaciálních svalů.
S mladší cvičím také. Je donošená, kromě původní "drobné predilekce" a diastázy je to neurologicky naprosto zdravé dítě. Tedy dítě, které by bez jakékoliv pomoci, učení či stimulace začalo chodit. To je prostě geneticky daný. Jenže je důležité pochopit, že nejde jen o kvantitu, ale také kvalitu. Naopak, fyzioterapeut by ti měl vysvětlit, že ani tak nezáleží na tom, co v jakém věku miminko dělá, ale více záleží na to, aby to co dělá, dělalo v kvalitě. A právě ty drobnosti v kvalitě svalových souher a neideální motoriky mohou vést k problémům v budoucnu.
Nevím, proč ve společnosti přetrvává názor, že Vojtovka je pouze pro neurologicky nemocné. Vojtovku cvičí spousta dětí i dospělých, kteří pojují s vadných držením, s bolestí, se špatným stereotypem chůze... Je to jedna z metod, dokonce to není jediná reflexní metoda. To kouzlo je v tom, že necvičíte jen konkrétní sval, svalovou skupinu, necvičíte vůlí, ale měníte "software" v mozku tak, aby si mozek pohyb řídil správně, aniž by to dotyčný musel volně ovlivňovat (vs. dloubání našich maminek do zad, abychom se narovnaly).
Ale je to každého volba, jakou metodu si vybere.