Ahoj holky, nejak ted neprozivam nejlehci obdobi.Mnozi se nazory odborniku, ze Laurinka bude opozdena a asi i mentalne postizena.Propadam dost panice, vubec si to neumim predstavit a zatim jsem skoro neschopna to prijmout.Vim, ze nic nenadelam, ale furt si rikam proc zrovna ja.Nekdy mam zlost, i kdyz za to nikdo nemuze, ani ja ani mala.Telesny handicap je tezke prijmout, ale mentalni je horsi.Proc je to tak tezke?Jisteho zatim neni nic, Laura je furt mala, ale ja na to myslim kudy chodim, ze nebude jako ostatni deti a drasam se tim.Pripadne studuju tabulky mentalniho postizeni, uz mam vse prosle, ze bych to mohla prednaset.Furt jsem doufala a verila a je to nejak pryc.Chybi mi energie a pozitivni mysleni.Potrebuju potesitn~