Mám VŠ a rodiče mi nikdy neřekli, že jsem blbá, ani si to o mě nemysleli. Studiem jsem jim nechtěla nic dokázat, bavilo mě to a chtěla jsem něco umět. Sama od sebe. Lopatou mi nikdo vyhrožovat nemusel a ani by se mu to nepovedlo, od malička mám uspokojení z fyzické práce. Ráda i sekám dříví. Zato já jsem choler a sprosťák a už se mi ve vzteku povedlo na každé z mých dětí jednou zařvat, že jsou blbé, i když jsou obě velmi chytré a schopné. Pokaždé v jiné situaci. Maximálně mě děsí, co jsem schopna říct a neovládnout se. Takže třeba já sama vychovám někoho, kdo se mi bude snažit dokázat, že na něco má, protože bude z mých výkřiků ve vzteku mít pocit, že za nic nestojí. Protože mě vždycky všechno, na co jsem sáhla, šlo samo, tak nemám ani trošku trpělivosti s tím, když to někomu nejde HNED, nebo něco nedokáže chvíli něco pochopit a ještě mu to navíc vůbec nevadí.