Do jisté míry souhlasím s názorem, že pokud na klienta nemají jinou páku (pomiňme, že i to je po těch letech zvláštní), mohou balík nepředat nebo pozdržet jeho předání, ovšem po dohodě s tím, kdo ho posílá (co kdyby v něm bylo něco, co se kazí?)
V žádném případě si nemyslím, že by měl být obsah balíku předán jiným klientům - a ke všemu patrně před očima nebo s vědomím toho "zlobivého."
Jestliže zlobí, ať ho potrestají v rámci ústavu a netahají do toho někoho cizího zvenčí...

Dle mého názoru je zcela nepedagogické sdělit někomu, že si balík nezaslouží a dostane ho někdo jiný. Je jedno, zda jde o mentálně handicapovaného nebo o dítě.

A v neposlední řadě - ten, kdo balík poslal - třeba i jen svému dítěti na tábor - by asi neřval nadšením, kdyby dárky pro jeho dítě dostaly úplně cizí děti.

Je přece úplně buřt, jestli posílám paní/panu XYZ pohlednici, koresponďák nebo balík - zadržovat jakoukoli poštu jeho adresátovi...to se přece nedělá.