madelaine,
nevymezuju se z podstaty, vymezuju se na základě osobní zkušenosti.
Kdybych jako dítě nebyla nucena si svoje věci řešit sama a nenaučila se bránit, tak budu mít spíš trauma z toho, co se mi pak později stalo v dospělosti. A to jsou celkem běžný věci, co se můžou stát každému - přepadení, obtěžování... To se prostě děje, stejně jako se děje, že si děti z někoho utahujou nebo mu třeba i ubližujou. Nejdůležitější je umět odhadnout svý možnosti a buď se bránit, nebo utéct. O nic jiného nejde. Pokud to bude za dítě furt řešit někdo jiný, jak se to má naučit? V těch dvaceti, třiceti už mu nikdo za zadkem stát nebude, bude muset se s tím srovnat sám. K životu patří i ošklivý věci a zlý lidi. Nemá cenu se tvářit že ne nebo že to všechno vyřeší pohovor s psychologem.
A už fakt jdu.