Tak u nás to citové vydírání probíhá asi takto:
"vysypalo se to? To nevadí. Tam máš lopatku a zámeť to"
"ne" (chvilka marného dohadování)
"mámě je líto, že jí nechceš pomoct, uklidí to, ale je smutná a zlobí se."
"Péťa taky smutný."
"Tak uděláme veselý?" (on takhle kostrbatě komunikuje)
"jo."
odvedení pozornosti něčím, co nám udělá radost, ale neodcházíme z místa činu, nejlíp něco, co ho rozesměje.
"Péťa už není smutný, ani máma, už můžeme uklidit, Péťo?"
ve 2/3 řekne jo, v jedné třetině to opakuju znovu.


Ale máš pravdu, mám mu místo toho dát přes držku, jistě by si toho vážil.