jo, naši si to myyslí zcela určitě. Protože jejich výchova byla řekněme polovojenská , prostě vše v daný čas, daným způsobem a ne jinak, diskuse neexistovala. Já se svými dětmi diskutuju dost, jasně, taky je někdy utnu, ale víceméně se dětinky snažím dovést k tomu, aby POCHOPILI proč a co chci, než aby to prostě udělali a nekafrali.
Takže diskuse je jedna věc a druhou věc kde jsem prý přespříliš mírná, je umožňnování dětem pohybu. Vevnitř. Jenže naši jsou na tohle vysazení extrémové. Každý pohyb který není nezbytně nutný jim vadí jako rušivý, obtěžující. Řekněme že dítě si jde do kuchyně pro šťávu, pak pro talířek se svačinou a nakonec ještě jednou pro lžičku. To už táta kafrá, že děti "furt couraj". Přitom ony ho neotravujou aby jim něco podal, něco našel a tak. Obslouží se samy. Jenže jdou třikrát místo dvakrát (nebo ideálně jednou), navíc syn se na židli vrtí a třeba mu spadne pantofel...... Nebo si jdou pro hračku do patra apak ještě jednou pro další.... a navíc ještě u toho třeba zapomenou zavřít dveře na chodbu (v zimě chápu že táhne, a teď??) a to už vidím jak tátovi jedou nervy. Většinou to ustojím, ale když mám náročnější den, tak mě to štve a velím odjezd. On nepochopí, že jeho požadavky jsou přes čáru (děti by měly ideálně stát v pozoru a být zticha a mluvit pouze jsou-li přímo tázány), a vyčítá to mé výchově. U dcery mi vyčítá že je moc holčičí (jenže to vyčítal i mě, chtěl abych byla kluk), jakž takž akceptuje syna, ale zase ten potřebuje víc toho pohybu.....
A celkově mu vadí, že se s dětma moc "crcám", tj. zařizuju jim kroužky, doučuju je, jezdím s nima na výlety a tak. že mají moc volnosti a málo povinností.