Rozvod není stigma. Je to prostě věc, co se stala, a stala se z určitýho důvodu. Moudra o tom, jak tě to může posunout dál, nemá cenu psát, na to nemáš náladu, vím.
Člověk může hrát jenom s kartama, který má v ruce, né s těma bezva esama, co leží na stole, tak to je. Mně pomohlo postavit se k tomu prakticky. Jakože teď je to takhle, musíš udělat tuhle věc, pak tuhle... až to bude za tebou, uděláš pro sebe jednu příjemnou věc.
V praxi to vypadalo takto: Půjdu k rozvodovýmu soudu, až to skončí, zavolám si taxíka, nechám se odvízt domů a pak si někde v kavárně dám kafe, sakra dobrý kafe.
A na to kafe sem se těšila, to kafe mě drželo nad vodou, ten moment, až bude po všem, a budu sama s kafem, budu to mít za sebou.
Zdá se to jako strašná hovadina, ale takle sem se posouvala, den po dni, s maličkostma, na který jsem se upnula, a který pomohly to přežít.
Držím pěsti, zvládneš to