Jsem od malička žravý hubeňour milující čokoládu a sladké. Poté 35 jsem téměř vypustila sladké, protože jsem si díky němu vypěstovala pneumatiku na břichu. Občas sice pořádně zhřeším, ale vidět to naštěstí není. Můj manžel je od malinka podsaditý oplácaný. Miluje maso a maso a alkohol. Když jsme se poznali, tak měla lehce bříško a jinak to bylo kus chlapa. Teď vypadá jako jeho otec. Obrovský břicho a naducaný tváře. Děti jsou po něm spíš takové oplácané (od narození i jako kojené byly prostě jako michelinky). Můžu je krmit zdravou stravou a je mi to úplně na nic. Když mají jíst zdravě, tak nemají hlad a jsou ochotné prostě hladovět a pak se přecpat k prasknutí suchýma rohlíkama a ve škole kupovat sladkosti (doma je mají na příděl). Od malička s sebou tahám zdravé svačinky na jakýkoliv výlet a pak jim to nutím. Nutím je k pohybu, vybírám aktivity tak, aby pro ně byly zábavné, ale stejně prostě pomalinku začínají být dost oplácané. Zásady zdravé výživy mají v malíčku i v jejich věku, pyramidu s potravinami brali i ve škole. Takže přístup k zdravému jídlu mají, kdykoliv s nima půjdu běhat, plavat nebo kamkoliv se hýbat (sama chodím sportovat), ale abych se s nima každý den hádala, hlídala, co sezobnou, nebo že vůbec nejí, protože není doma to správné jídlo, na to nemám nervy. Takže se jednou děsím, jak mě okolí "odsoudí" až budu mít obézní děti a sama budu hubená. Navíc jsem dost vznětlivá a už teď si musím hlídat, aby mi neujížděly jedovaté poznámky na jejich váhu, když je pořád honí mlsná a odmítají to zajíst něčím rozumným a dožadují se jen hranolků apod. ALe ono na otázku a proč nemůžu hranolky a proč nemůžu to, když ten a ten to jí pořád, se klidně odpovídat dlouhou nedá. Člověk jednou nebo dvakrát vysvětlí a pak už má chuť říct, protože se nevejdeš za chvíli do kalhot. Jinak stres a jiné negativní pocity jsme zajídací všichni, ale já je zajím něčím zdravým, zatímco oni chtějí mlsat.