K tomu, co už napsaly holky dodávám, že bych přibrala manžela, pokud by to zvládl a byl schopen se podílet na vysvětlení synkovi. Asi bych mluvila o tom, že jsem "byla nemocná, také se té nemoci říká závislost". U těch prášků a injekcí- popřemýšlela bych o tom, jak odlišit to, že někdy si asi i teď vezmeš nějaký lék, který je bez předpisu, aby se synek nebál, že se ti to vrátilo. Takže bych to asi doprovodila tím, že léky předepisuje pan doktor a některé můžeš i koupit v lékárně, ale každý musí s léky opatrně a tgy už to dokážeš. Ale žes tehdy udělala chybu a naordinovalas si to sama a pak se toho už nemohla zbavit. Ale dokázalas to - a to je přece pravda
Chlapi v hospodě, sami možná notorici,třeba budou vyprávět příběh o věčném selhání, ty ale můžeš hrdě vyprávět příběh o své síle, která se projevila v souvislosti s tím, že synek měl přijít na svět. Totéž manžel - nejlepší by bylo, kdyby se to, jak to budete dětem podávat, doplňovalo.Držím palce!