Jenže já už čekám skoro šest let, že to přejde "samo". Už bych se chtěla pořádně vyspat, v noci jsem několikrá vzhůru, jak po mně pořád lezou, vůbec nemám kvalitní spánek :-( Pak z toho nemá být člověk na nervy. Jak "závidím" rodičům, co si ráno přijdou pro veselé dítko do pokojíčku a směje se celá rodina. Jak se mám smát, když jsem nevyspalá (samozřejmě to je s nadsázkou a samozřejmě si říkám, že jsem šťstná, že mám zdravé děti). A samozřejmě že to z něho nechci vytřískat