jdi na to postupně..
Je to někdy strašná otrava, člověk by tak chtěl dělat něco jinýho,případně potřeboval něco jinýho a ne, musíš tam ležet, už už bys vstala šla pryč, ale bojíš se, že se znovu probudí a začne to nanovo a o to delší to bude Někdy to tak nervuje,že máš chuť na něj zařvat, plesknut ho a nacpat pod tu peřinu-a spi už, sakra!!!!
...Jo, jo-a přitom, kdyby ses na to mohla podívat očima tebe sama třeba za....10 let, řekla by sis-kruci,že já to tenkrát tak hrotila, mohla jsem si to víc užit, ležet vedle něj, nich, hladit je, povídat si, užívat si toho klidnýho společnýho času, vykašlat se na všechno, nehonit nic dalšího, oproti se od toho,že by to tak v tomhle věku už dávno bejt nemělo...Teď to má metr vosumdesát, haksny 45, do postele mi už nevleze....