Některé děti jsou prostě takové, rozhodně bych to nelámala přes koleno, ani neřešila nějakým "houknutím". Věřím že to může být velmi náročné, mám doma něco podobného.
A z různých postupných důvodů souvisejících s dětmi jsem se pořádně "celonočně" nevyspala už skoro 7 let.

Mladší dcera je podobného věku a od cca 4 let to dělá taky. Myslím že v tomto věku je to hodně o fantazii na plné obrátky. Spáč byla taky vždycky špatný, už jsem zvyklá na to že se X krát za noc budí. Bojí se být sama v pokoji, jít sama do patra nebo přízemí pokud tam nikdo není, to neexistuje, musí jít někdo s ní.

Starší byl podobný, ale teď v 7 letech je to dost jiné, za asi půl roky strašně vyzrál v mnoha směrech, takže ta bázlivost dost ustala. I když u něj to bylo trochu jinak, v noci se sice bál sám, ale zase spaní měl tvrdé až moc, takže se dlouho počurával. To si holt co je lepší nevybereš .. Syn začal spávat sám až tak 6.5 letech

U nás pomáhají rituály, oba jsou "závisláci" na plyšákovi a dece, kterou dítě nosí prakticky pořád s sebou. Oba neradi spí kdekoliv jinde než doma.

V noci jim musí svítit lampička.

Co jsem odpozorovala, líp spí, když usnou u pohádky. Zdá se mi že se pak mnohem míň budí.
U nás už jsem postupně zvykla dceru na mé odcházení, ale věřím že při lehkém spaní se to dělá těžko.

A na ty noční strachy prostě věř.
U nás zas jsme měli noční děsy. Dcera už 2 roky dělá to, že se několikrát za noc probudí a řve (doslova řve), jenže není tak docela vzhůru, a nedá se tedy vlastně ani nijak rychle uklidnit. Jak je to vyčerpávající snad nemusím popisovat, naštěstí to postupně ustává.