Přijdou mi rozumné všechny názory, které tady čtu. Vlastní zkušenost nemám. Jen mě napadla jedna věc, měli jsme psa, který měl panickou hrůzu z bouřky, jak začalo hodně pršet a nedejbože i hřmít, tak pes přikrčený k zemi, klepal se jak blázen. A mi na něj: "neboj, to nic..." hledili jsme ho, ťuťu. A ono se to stupńovalo. Až jednou psovi zmodral jazyk a byl úplně mimo. Tak jsme ho odvezli na veterinu a tam doktor poradil příště to nedělat. Ignorovat to, když to nepůjde (v panice po nás i občas skákal), tak ho naopak seřvat, ať to nedělá. Bylo to zvláštní, ale fungovalo to!! Chvíli to trvalo (rok? dva?), těch bouřek přece jenom moc za rok není, ale najednou bylo po problému. Jak pes začal mít strach, tak dostal "čočku" a byl pokoj. Najednou nic.
Já se moc omlouvám, že přirovnávám dítě k psovi, ale tohle mě hned napadlo.
Ale asi bych neexperimentovala, došla bych za psychitrem a uvidíš co navrhne.