Popravdě bych tohle fakt nedala. Něco podobného nám dělala první dcerka tuším okolo dvou let a u nás teda zabralo vysvětlování, pomodlení za její ochranu (jsme věřící), pootevřené dveře případně rozsvíceno na chodbě tak, aby troška světla dopadala do pokoje. Ale je fakt, že u nás jsme od začátku vedli děti k tomu, že ve své postýlce spí každý sám. Ony dvě měly roky postele u sebe a dělila je od sebe jen postelový zvýšený rám.
Popravdě řečeno vás neskutečně obdivuji, protože u nás tahle etapa trvala opravdu krátce, ale dost dlouho na to, abych toho měla plné zuby, protože jsem musela chodit spát s ní a rovněž mi po čase už neprocházelo odejít, takže jsem vesměs usnula dřív než ona... Neměli jsme s manželem vůbec žádný prostor být sami spolu, protože on chodil z práce a já už jsem spala s dcerkou. Vůbec si neumím představit to, že bychom spávali furt a pořád všichni 4 pohromadě V zájmu zachování mého a manžela duševního zdraví potřebujeme večer a noc pro sebe, postel každý svou pro sebe a hlavně moci si rozhodnout sami, kdy zrovna půjdeme spát...
Osobně si myslím, že pokud kluk nemá nějakou poruchu, tak by už měl v 5,5 letech pochopit argumenty, které mu předpokládám říkáte. Třeba u babiček ho taky musí někdo uspávat?