Na začátku vztahu jsem byla hodně mladá, ani ne dvacet a otěhotněla jsem, jinak bych s ním asi nebyla. Po dvou letech znovu, vždy neplánovaně. Na začátku mně miloval a dával to znát, ložnice byla společná. Já byla na mateřské a brala takový ten rodičák, děti extra finanční potřeby neměli. To vše rostlo věkem a také tím, že už jsem nechtěla mít všechno z bazaru a po někom, když vím, že si finančně můžeme dovolit něco jiného. Ale bohužel jsem deset let našeho vztahu nevydělávala, až poslední čtyři roky a tím jsem taky získala odvahu k rozvodu.

Po rozvodu bychom zůstali ve stejném městě, děti by školu ani kroužky neměnili.

Jenom mám prostě obavu aby mu tím rozvodem neruply nervy, protože měl vždycky takové řeči, jako že když se rozvedu tak něco vyvede, protože mu seberu rodinu a on už to podruhé nezvládne. Hodně se bojím té reakce a proto jsem to taky ty poslední roky stále odkládala, i teď je mi z toho pomyšlení zle :(

Co se týká jeho předchozího manželství, tak trvalo krátce. Skončilo pro velké neshody a ukončila ho manželka. Do teď je to tabu. S dcerou, dnes už dospělou se vídá, ale málo, protože se po rozvodu odstěhovali za hranice.