42 ten nedostatek energie a vyčerpanost nemá fyzický původ - štítná žláza, nedostatek železa nebo hemoglobinu ap.? Nebo není to únavový syndrom?
Já měla velký nedostatek železa a hemoglobinu to způsobovalo únavu a na to se pak nabalil zbytek.
Dlouhé období jsem trpěla podobným pocitem "neschopnosti" jak po psychické,tak po fyzické stránce. Mám dvě děti ,z toho jedno s postižením, dům, zahradu, firmu .... prostě musím fungovat na 150% a ono to nešlo.
Chápu ten pocit,že člověk už nemůže a přitom není hotovo ani z 1/2 to co má být. A ještě k tomu to,že by to tak mělo být napořád.
Byly doby, kdy jsem se při pomyšlení,že mám posekat předzahrádku rozklepala, protože jsem si myslela,že pokud to udělám tak se můj stav zhorší natolik,že pak už nezvládnu normálně fungovat.
Všechny aktivity jsem stáhla na minimum, přidala vitamíny ( mohu doporučit Supradin, z alternativních Macu Peruánskou - ta mi srovnala železo rychlostí blesku) a pak postupně přidávala.
Nejhorší pro mě byl ten pocit muset všechno hlídat, mít to pod kontrolou,aby se náhodou nestalo,že se přetáhnu a pak přestanu fungovat. Rozhodovat se né podle toho co chci,ale přemýšlet jestli danou věc zvládnu. Pořát se hecovat, to dám i u běžných činností ..... to mě strašně vyčerpávalo. Každý den zvažovat co si mohu ( podle mého odhadu ) dovolit a moje sebevědomí říkalo,že si to dovolit nemohu .... ale ve skutečnosti to nebyla pravda, jen strach.
Nevím co to nakonec způsobilo,ale když jsem to nakonec hodila za hlavu a začala brát věci jako dané ... chci udělat na zahradě nový záhon,tak do toho a když to se mnou flákne tak to se mnou flákne, prostě skončím v nemocnici a konečně se to rozsekne .... tak se samozřejmě nic nestalo, udělala jsem záhon, byla unavená,ale plná energie a optimismu, protože když jsem dala tohle pak zítra dokážu i něco dalšího. Začala se situace obracet, přestala jsem se hlídat a psychický tlak opadl. Ten pocit fyzické neschopnosti zmizel, ta jistota,že jsem méněcenná než ostatní se rozplynula. A začala jsem zase vymýšlet nesmysly jako výlety s dětmi, návštěvy, dovolenou na lyžích (předtím útrpná představa)... zase se mi vrátila radost ze života, tu potřebujeme všichni,abychom mohli plnohodnotně fungovat.
Od té doby nezapomínám si dělat radost, zamilovala jsem se do geocatchingu, obnovila jsem si průkazku do knihovny, pořídila si zeleninou zahradu po které jsem dlouho toužila .... samé maličkosti,ale hrozně mě to nabíjí.
Jednu dobu jsem si myslela,že když došlo jednou k fyzickému vyčerpání je to nezvratný proces a už to nikdy nebude lepší,ale nebylo to tak. Nebyla to konečná, potřebovalo to čas,ale jsem zpět a jsem na tom líp než kdykoliv dřív.
Věřím ,že vašem případě to také půjde, jen najít tu správnou cestu. Psychika je složitá věc a má na náš život větší vliv než si dokážeme připustit ... nebo než jsem si já dokázala připustit,abych mluvila za sebe. Hlava mě dostala na dno a tělo stáhla sebou.