Vynasnažila bych se je aspoň 1x vzít, jako uznání daru. A pamatovala bych si příště co nemám říkat - až donese třeba kérku, piercing nebo tak -

Mimochodem s náušnicemi se mi to stalo, manžel zakoupil set s náhrdelníkem, český granát, ovšem designem se netrefil fest :-/ (jak to kruci, po 10ti letech manželství..... inu stane se). A když jsem je i přesto chtěla do ucha dát, kousek jsem si ho roztrhla (přestože dírky píchlé mám - ten drátek náušnice byl širší), no, už mi asi nikdy náušnice nedá když viděl té krve

A kdysi jsem dostala od babičky zlatý prstýnek (jediná mi dala něco za maturitu, naši jen "hm"), a ten mi musel sundat zlatník pilkou, byl mi malý, na prst jsem ho dostala a dolů ne..... Asi mi holt není souzeno nosit zlato

Někdy i dárek z lásky působí bolest...