Monty, když jsem byla děcko, rodiče se s dětma obecně moc nepárali a naši zvlášť ne (život na vsi)
Do školy k nám 2x do roka zavítalo pojízdné knihkupectví, velká událost. Mně bylo asi tak jako malé, chodila jsem tam kolem těch knížek a měla jsem nervy, že vyberu něco, co se nebude mamce líbit. Dotáhla jsem domů nějakou veršovanou s ilustracemi Borna a matku to fakt nenadchlo. Nenadávala, nevyčítala, nezesměšňovala, nezakazovala, řekla mi, že se jí ta knížka moc nelíbí. Pro mě to byla rána na solar, něco jsem rozhodla, vykonala a moje maminečka zlatí tohle..a jak říkám v 1. větě, zdaleka jsme nebyly tak na sebe navázané..

Ona mi korektně vyjevila svůj názor a já si dodnes myslím, že si ho fakt měla nechat..