I já jsem unavená z únavy. Připadám si jako ve zlém snu a dost mimo. Strašně bych potřebovala fungovat. Modlím se, aby AD zabraly co nejdřív. Nejhorší jsou rána. Úzkost mě prakticky probudí a drží se mne jak klíště, to pak mám chuť zavrtat se pod zem a zůstat tam navždy. když přijde úleva, tak často s pláčem,
brečím jen tak, bez důvodu, asi z únavy. Nikdy v životě bych nvěřila, co dokáže s člověkem udělat nevyrovnaná chemie v těla. Pomáhá mi o tom mluvit.