První příhodu měla babička ještě dost brzy, určitě před 60tkou, to se z toho dostala velice dobře, nebylo na ní znát vůbec nic, měla jen horší cit v levé ruce.
Druhá mrtvice (po pár letech) už byla zásadní, v nemocnici vypadala, že to nedá, domov na ni působil zázračně, kromě mluvení, které se zlepšovalo velice pomaličku, ostatní se zlepšilo velmi rychle - rozchodila se, byla schopná i třeba umýt nádobí atd. Asi na 60% původních schopností.
Třetí mrtvice byla fatální, už se z nemocnice nevrátila, to jí bylo 74.

V mezidobí taky - cukrovka, kardiostimulátor, hromada léků atd. Od druhé mrtvice už nebyla schopná žít sama, nebyla žádný ležák atd., ale prsotě sama už být nemohla. Ale fakticky od první mrtvice žila asi těch 15 let.

Čili, vyber si. Důležitá je okamžitá rehabilitace, to hlavně na menších nemocnicích hodně nefugnuje, najdi si k tomu nějaké články, ať jsi v obrazu. |Jestli je ještě na JIP, tak tam by měli být lékaři k dispozici i odpoledne, na normálním oddělení interny fakt málokdy doktora zastihneš. Pokud se odmítají bavit po ttelefonu, buď si vezmi volno a zajdi tam dopoledne, nebo se zkus obrátit přímo na primáře.