Ani jednomu dítěti jsme aktovku pod stromeček nekupovali, ani jedno po tom netoužilo. Kupovali jsme v červnu, takže na pasování na školáky ji měly. Děti si tašku samy vybraly, prohlédly, vyzkoušely. Otázky typu dostal jsi od Ježíška aktovku možná padly, ale děti řekly ne a dál neřešily. Z nové tašky měly radost tak jeden dva dny a pak na ni zapomněly a ke slovu přišla až v září. To spíš my dospělí si myslíme, kdovíco to není, vnímáme ten předěl, pro dítě je to spíš věc, kterou tak jako tak potřebuje.