Já jsem takhle nedávno opustila dlouholetýho kamaráda, protože se nenechám stáhnout sebou. Řešení jeho stavů, esemesky o tom, jak je život na nic, mluvení o sebevraždě... nemám na to. Mám co dělat sama se sebou, abych ze sebe vykřesala namáhavě chuť do života, křešu každý den, a pak přijde někdo, kdo mi to bez výčitek sebere na několik dní dopředu, protože on se necítí dobře. Nepřijde mi to fér, a pořád mám ještě vztek. Nabalilo se to na mě jako dehet. Už ne, já už nepomůžu nikomu, sama sobě leda, sobec.