Můj manžel AD bere už nějakou dobu a celkem otevřeně o tom mluví. Jediný, kdo to v blízkém okolí neví, je jeho máma, protože ta to opravdu nechápe a neumí přijmout to, že takoví lidé jsou prostě nemocní.
Jinak celkem souhlasím s Hello, někdy není jednoduché s člověkem na AD žít - ale zas si neumím představit, že se na něj vykašlu, pokud on se snaží se svým stavem něco dělat a nemá nějaké neakceptovatelné projevy. Je pravda, že i já si někdy říkám, že bych si potřebovala "zobnout", ale jsou to naštěstí krátkodobé stavy.