Měla jsem jednu takovou kamarádku, která mě pravidelně takto systematicky vysávala. Její telefonáty i setkání byly vždy o tom, že se řešil její problém. Pořád dokola v bludném kruhu. Nechtěla pomoct. Věděla, jak se dá situace řešit. I když tvrdila, jak to nejde.
Prostě z nějakého důvodu chtěla v tom stavu setrvat. Ale mě přestalo bavit to po dvou letech poslouchat. Tak jsem z toho také vycouvala. Naprosto s čistým svědomím.

Někdo se v depresi máchat chce. Tak nechť se máchá. Ale nemůže počítat s nekonečnou ochotou okolí poslouchat jeho nářky, když sám nic dělat nechce, ač by mohl.

Jednou mi i terapeut říkal-nemůžu vám v tom bránit, co děláte, ale musíte počítat s tím, že si rozhoduji o tom, jestli v tom s vámi chci setrvat.
Přátelé by také měli mít své hranice.