Aby to nevypadalo, tak taky ze sebe někdy dělám hrdinu.
Zvládám, kmitám, a tiše trpím. Ale pak se naseru a prostě nezvládám. Je kouzlo si to někdy dovolit.
Zjistila jsem, že to není tak těžké to přiznat. Když se to moc nezveličí a není z toho afektovaný hysterický výlev, tak to všichni přijímají celkem v klidu.
Zkusili jste to také někdy? Tak to zkuste. Když to okolí nezvládá, je to nejspíš jejich problém.
....přesně..... hlavně se z toho neposrat

nekdy to jde líp, někdy hůř. Někdy i sebevětší bojovnice prstě "nemaj sílu". je to přirozený, netřeba se hroutit definitivně. Chce to prostě pár dní vypnout, ono se člověku uleví, zjistí, e prádlo z koše se samo nepověsí, žře nádobí se samo neumyje a všem ostatním je to povětšinou jedno.... A kdy\ž už hystečim, tak k tomu musím mít důvod. Něco jinýho je dvě hodiny před návštěvou babičky ječet, že není vyluxováno a něco jinýho je ječet takhle pravidelně každou sobotu.