Jsem asi v nějakém opačném, antihrdinském stadiu:

Když mě bolí hlava, nedělám dýchací cviky, nezavřu se v tichu, vezmu prášek. (A to nemám migrénu, prostě jsem jen přetažená).
Když mě bolí břicho při menzes, vezmu si prášek.
Když mám velkou úzkost, vezmu si BZD.
Když nespím do rána, nebo spím v cizím hlučném prostředí, vezmu si prášek.
Když se začne vracet deprese, nebo potíže příjmu potravy, začnu brát AD.

Stadiem cviků, bylinek, homeopatie, Bachovek, regresní terapie, léčitelů....atd. jsem si prošla. Mnoho let.
Bylo to zajímavé, ale už na tyhle věci nemám dost víry a síly. Uchyluji se k nejsnadnějším řešením a ten zbytek života si hodlám nekomplikovat. Chci dělat to co chci, a nesloužit něčemu, co mě neuspokojuje.
Chci být sobec a už konečně žít teď a tady, protože zítra nevím jestli tu budu.