Hello,

já to vidím z té "druhé strany" - mám v poměrně blízkém okolí člověka s depresí a myslím, že to, co říkáš, je přesný, i to, co říká Fišperanda.

Tahle nemoc je bezesporu velký nápor na psychiku nejen toho nemocného, ale i jeho okolí. Skoro bych řekla, že je to náročnější než třeba i hodně závažné fyzické onemocnění, při kterém "neodejde hlava". Přesně jak říkáš, když to trvá dlouho, tak už je ten zdravý z toho unavený, protože by vlastně měl zvládat svoje věci plus ještě práci toho člověka v depresi (pokud je to jeho partner a mají spolu děti), plus mu ještě poskytovat psychickou oporu (to platí i pro partnera i pro okolí). A ten zdravý taky není ze železa, takže toho může být na něj moc.

Plus to, co říká Fišperanda - padlo tu, že deprese přece není nakažlivá, ale svým způsobem je, pokud budete mít často kontakt s někým, kdo se projevuje převážně negativně, tak není vyloučeno, že vás tam stáhne taky, a pak nastoupí ta obranná reakce, o které mluví Fišperanda.

Tohle IMHO platí pro lidi, co se poctivě pokusí a nezavrhnou hned v počátku - prostě se snaží, ale může toho na ně být moc a být to nad jejich síly.

U lidí, kteří zavrhnou hned a ani se nepokusí o pochopení, si myslím, že může jít o to, že vůbec netuší, která bije, a z pohledu toho, kdo fakt neví, to může vypadat tak, že "já jsem zvládnul X mnohem těžších věcí a nehroutím se z toho, a tady ten má spokojený život, slušnou práci, dobrého partnera a zdravé děti a přesto furt fňuká, ten už neví, co by chtěl".

Tam si myslím, že by mohla zafungovat osvěta, pokud ten člověk není úplně tvrdej.