Monty,

jenže jsou rodiče, kteří jsou jako apríl, jednou dítě objímají a pak se mu vysmějí a ponižují ho, takže pro děti je prostě těžké se vyznat v tom, co se po nich vlastně chce.

Proto je pro takové lidi v budoucnu těžké pochopit, že takový styl výchovy jim škodil a že se od vlivu svých rodičů musí oprostit. Tys to měla od začátku jasné a to bylo pro tebe výhodou. Jenže neurózy právě pramení z té neustálé nejistoty, jak se budou rodiče zrovna chovat a jak se zachovat, abych se vyhnul probémům.

Já znám třeba holčinu, která pořád tvrdila, že má strašně dobrý vztah s tátou, ale když jsme se jednou bavily o dětství, tak z ní padaly neuvěřitelné věci. Její táta jí totiž v dětství docela hustě ponižoval, ale jí to vlastně přišlo docela normální, vždyť jí měl přeci na druhou stranu tak rád....Takže není divu, že v dospělosti měla ve všem docela velký zmatek.