Valkýro (potažmo Ráchel),
souhlas: " tak dlouho budeme ignorovat tvoje přání, až si zvykneš, že dostáváš jen to, co my uznáme za vhodné."
Mám tutéž zkušenost, přestala jsem cokoli od našich chtít. Naštěstí mě to ale nijak nepoznamenalo, ve vztahu ke komukoli jinému se chovám normálně, přání mám a nemám špatný pocit je vyslovit, jen v tom prostě nefigurují moji rodiče.
Měla jsem přání (nijak zvlášť složité) ke svým narozeninám, rodiče se sami dotazovali, co bych si přála. Bylo mi splněno, dokonce k narozeninám, ovšem o pět let později a jen díky intervenci mé sestry.
Doufám, že nenastane situace, že bych si od nich někdy něco chtěla přát.