Raduno,
ona se rozhodla neodejít, když spolu byli řekněme 5-10 let. Byla skálopevně přesvědčená, že je to nejlepší řešení a v zájmu dobrého fungování rodiny se přizpůsobila.
Našla si na tátovi vlastnosti, kvůli kterým by s ním mohla být a mohla ho mít ráda. Před určitými věcmi (jak se k ní choval) zavírala oči. Neuvědomovala si, že má otec nějaký negativní vliv na děti, děti si to ze začátku neuvědomovaly taky.
Zvykla si tak žít a možná ti to bude připadat divné, ale já myslím, že žila a žije spokojený život. Jo, jsou tam věci, které jí vadí a o kterých ví, že s nimi nehne. Další věci nevidí nebo nechce vidět. Vidím je třeba já a můj manžel.
Teď už jsou spolu přes 40 let a celkem klidně spolu žijí.
Chtěla bys téměř sedmdesátileté ženské otvírat oči a přesvědčovat ji, jak byla blbá, že žila celý život se sobeckým manipulátorem? A přesvědčit ji, aby radši žila sama? (odhlédnu od skutečnosti, že je nevyléčitelně nemocná a kdoví, jak dlouho tu ještě bude)