Vokounku,

ty si opravdu to, co píšu já nebo jentak interpetuješ naprosto chybně.

Když člověk chce vyřešit svoje vztahy, tak nejde o to, kdo co udělal špatně a koho za to vinit, jde o to si vůbec přiznat, že to bylo špatně a začít se chovat tak, abych to, co bylo špatně neustále neopakoval. Začít se chovat tak, abych sám byl šťastný a spokojený se svým životem.
A do toho opravdu nepatří přemýšlet o tom, jak jsem se mohla v dětství zachovat jinak. Takové uvažování jen ukazuje na to, že Brunhilda se doteď cítí zodpovědná za štěstí svých rodičů, když i takto zpětně (a naprosto nesmyslně, protože dítě ví opravdu houby, jak se má chovat vůči manipulátorovi) se v tom pitvá a evidentně cítí i nějaký pocit viny, že jim to štěstí nezajistila.