Brunhildo,

neznám tě blíž a nejsem psycholog.

Přesto si dovoluju dělat závěry prostě proto, že jsem ve svém okolí měla a pořád ještě mám mnoho lidí, kteří se plácají v podobných problémech jako ty a úplně jako přes kopírák jako ty řeší věci, na které v dětství fakt neměli vliv a vyčítají si je a neroumí jim a nedokážou svojí minulost a vliv svých rodičů hodit za hlavu. Podle toho, co jsi tu psala, jsi tím rozhnípáváním toho, co jsi měla nebo neměla dělat, téměř posedlá a to je přesně ten druh uvažování, který těm mým kamarádům a známým bránil jít dál.
To s tou posedlostí si dovoluju trvdit proto, že ses tady několikrát dokola ptala na stejné otázky a pořád ses točila v kruhu na tom, cos měla dělat jinak, i když ti všichni ostatní psali, že jsi nemohla dělat nic jinak, protože jsi prostě byla dítě. Ale ty pořád dokola, "a co jsem měla udělat jinak? A co by to změnilo? "