Holky, Raduno, Jentak,
věřím, že to myslíte dobře. Pořád ale nerozumím tomu, jak můžete být přesvědčené, že jsem se nevyrovnala s tím, že jsem mámě nezajistila štěstí (a že jsem vůbec měla tu potřebu jí nějaké štěstí zajišťovat) a že potřebuju něco řešit. Fakt je to pro vás z jedné diskuze tak evidentní?
Zjevně se nějak "míjíme", vy přesvědčivě trváte na svém, já jsem svůj postoj a situaci několikrát vysvětlila, ale stejně asi znáte lépe můj psychický stav, vnitřní svět, nevyřešená traumata a vyrovnanost/nevyrovnanost ve vztahu k minulosti a nejspíš i současnosti.

Už fakt končím, a to proto, že je fakt zbytečný snažit se mě přesvědčit o tom, že bych měla něco udělat se svým - podle vás nespokojeným nevyrovnaným životem plným nevyřešených traumat.

A, ve vší úctě, já o pomoc nežádala a vy mi tu pořád cpete, jaké mám problémy a jestli je nezačnu řešit, můj život bude stále tak hrozný..