Zufi, krásný téma

O víkendu jezdíme, protože jsem to slíbila babičce, která už prostě nemůže.
Ale já mám zvláštní lásku k hrobům, hřbitovům a všemu tomu okolo, takže já chodím častěji, než zřejmě kdokoli jiný
Moje děti jsou zvyklé, rády jsme chodily na hřbitov "jen tak", na procházku.
A prosm tě, proč nevzít čtyřleťáka?
Není to přece srdceryvný pohřeb, já bych to brala jako příležitost mu vysvětlit, jak je to se životem a smrtí. Že každý nekdy umře, duše lítá po nebíčku (nebo jak to kdo má, to je fuk) a že dotyčného máme rádi, i když už tu s námi není, použila bych řeči o památce, úctě atd....

Hele, věřící v žádném případě nejsem, ani náboženství neberu nijakvážně, pro mě je prostě jen Osud, žádný Bůh. Ale ať si tomu koneckonců každý říká jak chce.
I mě jako malou naši normálně na hřbitov brávali. V edvou letech jsem jim prej řekla, když se šlo na hřbitov, že jdeme za tím "placatým dědečkem a babičkou"

Miluju dušičky taky proto, že většina lidí, kteří na hrob nechodí (a nemyslím ty, co nemohou), že aspoň jednou plácnou na šutr kytku a byť jedinou myšlenkou, si na zemřelého vzpomenou. Duše neumíraj, ony si to pak s pozůstalýma vyřídí samy.

je fakt, že mám radši hřbitov klidnej a tichej, ale jednou za rok se tam ten "frmol" snést dá.