Přece mu vůbec nemusíš říkat, že na to nemá, to je zbytečné, normálně se ho zeptej, jestli ho ten fotbal baví a jestli by třeba nechtěl zkusit něco jiného, např. atletiku, že se ti zdá, že ho to příliš netěší a spíš se trápí.
Teoreticky nemusí dělat žádný sport, dá se žít i tak, i když to v módě momentálně není.
Jinak můj meganeohrabaný syn chodil na fotbal do křesťanského volnočasového kroužku s kamarády, tam se vůbec nejelo na výkonnost, postupy atd. a pak hráli fotbal celý gympl každý tělocvik. Výsledek je, že za deset let se naučil hrát fotbal skoro průměrně a zahraje si rád, ale je to tím, že měl štěstí na vedoucí i spoluhráče a vždycky to byla jen rekreační záležitost.